Práce mě baví, i když musím občas zatnout zuby

„Když jsem poprvé přišla do Pasty, neměla jsem žádné profesionální zkušenosti z gastronomie. Zrovna jsem se vrátila z Anglie, kde jsem sedm let pracovala jako au pair a na brigádě v rodinném tapas baru. Tamní rušná atmosféra mě nadchla, a tak jsem si řekla, proč nezkusit práci v gastronomii i po návratu do Čech?“ vzpomíná Jana.

V Pasta Fresce začínala jako klasická servírka. „Zažila jsem tvrdou školu manažera Martina Bušo (dnešní generální manažer Lokálu Hamburk), to byl velmi přísný, ale spravedlivý šéf. Po čase jsem ale zjistila, že mě daleko víc táhne menší prostor nahoře v kavárně. Po pár směnách jsem měla jasno, že tady chci zůstat. Baví mě celé si to tu opečovávat sama – od objednání přes servisu až po zaplacení,“ vysvětluje Jana. Servis v dolní části restaurace je podle ní náročnější a rozhodně by si v něm nebyla tolik jistá jako při práci v kavárně. 

Každá změna lístku je výzva 

Není ale práce na stejné pozici po deseti letech už trochu monotónní? Jana si to rozhodně nemyslí. „Pořád se učím něco nového, restaurace prošla za ty roky několika rekonstrukcemi a v podstatě každá změna lístku je menší vzrůšo. Máme hodně stálých hostů, kteří si objednávají dokola ta samá jídla a je těžké přesvědčit je o tom, že sice nemáme jejich oblíbené těstoviny, ale místo nich máme jiné a lepší. Občas je to oříšek,“ směje se Jana a dodává, že i například v latté artu má pořád co dohánět.

Pastu Frescu Jana na čas opustila kvůli mateřským povinnostem. Po šesti letech se vrátila a hodně jí pomohlo to, že ji šéf Milan Tuhovčák vyšel vstříc se zkrácením pracovní doby. Teď tedy zvládá starost o dvě děti i práci, do které chodí i kvůli prima kolegům. „Jsem ráda, že tady můžu být aspoň na částečný úvazek. Kromě šrumce v kavárně by mi nejvíc chyběli kolegové. Jsme tady skvělá parta a trávíme spolu i volný čas,“ uzavírá Jana. Povaha držáka se jí vyplácí nejen v práci – za poslední tři roky uběhla šest maratonů v Čechách i zahraničí!